Fénix (Phoenix)
Je to posvátný bájný pták Egypťanů, zobrazovaný jako zlatý sokol s hlavou volavky. Byl pokládán za ztělesnění slunečního boha. Je to symbol ptáka, který se v určitých časových obdobích sám spálí a do tří dnů znova povstane ze svého popela. V tomto smyslu se také používá jako symbol Krista a nesmrtelnosti. Jinak také symbolizuje vzkříšení, nesmrtelnost a nezničitelného ducha lidstva. Je absolutně mírumilovný, dokáže kdykoliv zmizet a znovu se objevit. Jeho zpěv zvyšuje odvahu čistého srdce a zlé plní strachem. Slzy mají mocný léčivý účinek. V knize profesor Brumbál vlastní fénixe Fawkese, jež nejednou zachránil někomu život.

Ghúl (Ghoul)

Ghúl je jen o něco málo chytřejší než zvíře, přestože pochází z člověka. Je to krvežíznivá bytost neustále toužící po čerstvém mase. Postavou je podobný člověku, jeho ruce jsou však zakončeny silnými drápy. Hlavu má znetvořenou a opatřenou obrovskými čelistmi plnými ostrých a silných zubů. Ghúl je výhradně masožravec. V knize je Ghúl popsán jako ošklivý, avšak nijak zvlášť nebezpečný tvor žijící na půdách či stodolách patřícím kouzelníkům, kde se živí můrami a pavouky. Hlasitě skučí, občas hází kolem sebe předměty, ale pokud na něj osobně narazíme, přinejhorším výhružně vrčí.

Gryf (Griffin)
Tvor, jehož tělo se skládá  z poloviny těla orla a poloviny těla lva (blízkovýchodní verze má hlavu s hřebínkem, zatímco např. řecká verze mívá řadu stočených kadeří tvořící hřívu). Vyjadřuje bystrost orla a sílu lva. Ve starém Řecku představoval božskou moc a po vzoru východních národů se používalo jeho obrazů k výzdobě chrámů, přilbic a štítů starých helénských válečníků. V křesťanství přejal symbol vzkříšení. Značí též dvojí přirozenost Kristovu - božskou (pták) a lidskou (zvíře). Gryfa můžete vidět např. na románských dlaždicích z bývalého kostela sv. Vavřince na Vyšehradě. Obvykle jsou divocí a vzteklí, ale několik málo obratných kouzelníků se s některými gryfy dokázali spřátelit. Žerou pouze syrové maso. 

Hafoň (Crup)
Hafoň je kouzelníky vyšlechtěný pes, který je, až na rozeklaný ocas, neobyčejně podobný foxteriérovi. Je milý ke kouzelníkům, ale na mudly reaguje divoce a vztekle. Sežere všechno, od trpaslíků po pneumatiky. K chovu je třeba povolení a chovatel musí prokázat, že i v mudly obydlené oblasti hafoně ovládne. Původem jsou z jihovýchodní Anglie.

Hipogryf (Hippogriff)
Přední polovina těla je obrovský orel i s křídly a zadní polovinu tvoří koňské tělo. Ochočit jej je velmi obtížné, avšak ne nereálné. K tvorovi se přibližujeme s pohledem upřeným do očí - úklona je projevem dobrého úmyslu. Jestliže ji opětuje, je bezpečné se přiblížit. Živí se hmyzem, drobnými ptáky a savci. Snáší jedno velké, křehké vejce. Je původem z Evropy, ale dnes žije již po celém světě. V knize se můžeme setkat s hipogryfem Klofanem, který se objevuje ve třetím díle a pomáhá uniknout ze spárů Mozkomorů Siriusi Blackovi.

Hrabák (Niffler)
Hrabák je Britské zvířátko. Připomíná většího krtka a má zálibu ve všem, co se třpytí. Je mírumilovný, ale může v domě způsobit veliké škody. Žijí v doupatech až 20 stop (6 metrů) hluboko pod povrchem a v jednom vrhu mívají šest až osm mláďat.

Huňáč (Porlock)
Je strážcem koní a vyskytuje se v anglickém Dorsetu a jižním Irsku. Má dlouhou srst, obrovské množství hrubých vlasů a neobyčejně velký nos. Nohy má zakončeny kopyty, ruce malé s čtyřmi sukovitými prsty. Dospělí jsou asi 60 cm vysocí a živí se trávou. Jejich jediným smyslem života je hlídání koní a před lidmi se vždy schovávají.

Chiméra (Chimaera)

Vzácně se vyskytující řecká obluda se lví hlavou, tělem horské kozy a dračím ocasem. Je divoká, krvelačná a neobyčejně nebezpečná!!! Její vejce jsou neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami.

Jednorožec (Unicorn)
Jsou to postavy s bílou srstí, postavou podobni koni. Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem – tato zázrační zbraň na čele je činí neporazitelnými a mohou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která je poslána, aby se procházela v oblasti, kde se jednorožci pohybují. Jakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a pokojně usne. Takto může být snadno přemožen. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí, až v dospělosti se  srst mění do stříbrna a pak do bíla. Obvykle se užívá roh a žíně, které mají velké kouzelné vlastnosti. Krev je má také, ale je neobyčejně podlé a trestuhodné zabít či poranit jednorožce. V knize se můžeme s jednorožcem setkat hned v prvním díle, kdy profesor Quirrel pil jeho krev na rozkaz Voldemorta, který do něj vstoupil a jen jednorožcova krev ho mohla udržet při životě. Dále se jednorožci probírají v hodinách péče o kouzelné tvory s profesorkou Červotočkovou.

Karkulinka (Red Cap)
Trpasličí tvorečkové žijící v děrách na starých bojištích nebo kdekoliv kde tekla krev. Pro osamělé mudly jsou velmi nebezpečné, protože za temných nocí se pokoušejí je ubít k smrti. Nejrozšířenější jsou v severní Evropě.



Kentaur (Centaur)

Jde o bájné zvíře z řecké mytologie. Spodní část tvoří koňské tělo, hořejší hruď a hlava člověka. Kentaur je velmi inteligentní a je schopen mluvit lidskou řečí. Kdysi byl pokládán za barbarské a nezkrotné stvoření. Tito tvorové žili podle řecké mytologie divokým a nevázaným životem v lesích Thessalii. Všechen čas trávili bouřlivými a prostopášnými radovánkami. Měli velké sklony k výtržnictví. Často jsou zobrazováni,jako opilí společníci Dionýsa.
Avšak jedna světlá výjimka tu byla. Byl to Cheirón, moudrý vychovatel několika řeckých hrdinů, jako například Achilles. Cheirón byl zběhlý v hudbě, lékařství, lovu a válečnému umění. Velmi se přátelil s Apollónem. Po jeho smrti ho Zeus vyzvedl na oblohu, jako souhvězdí Kentaura, vyzařující svou hlubokou moudrostí. Stejně tak i s kentaury jsme se už mohli setkat v prvním díle knížky, taktéž např. i pátý díl, kdy do školy nastoupí kentaur Firenze, aby učil jasnovidectví.



Kůrolez (Bowtruckle)

Tvor plnící funkci strážce stromů. Žije v západní Anglii, jižním Německu a v některých skandinávských lesích. Měří maximálně 25 cm a jako by jej tvořila kůra a větévky s dvěma malýma hnědýma očkama. Je mírumilovný a plachý, ale je-li ohrožen jeho strom, dokáže zle poranit dřevorubcovy oči. Za porci stínek je možné z jeho stromu získat dřevo na hůlku.

Mantichora (Manticore)

Mantichora vypadá jako lev s lidskou hlavou, a štířím ocasem. Je stejně vzácná a nebezpečná jako chiméra a tvrdí se, že při požírání ulovené kořisti si polohlasně prozpěvuje. Její kůže odpuzuje prakticky všechna známá kouzla a bodnutí ocasem přináší okamžitou smrt.

Nundu (Nundu)
Gigantický leopard pocházející z východní Afriky. Často je považován za možná nejnebezpečnější šelmu světa. Pohybuje se úplně tiše a dech vyvolává chorobu natolik virulentní, že dokáže vyhubit celé vesnice. Dosud jej nedokázalo zneškodnit méně než 100 plně spolupracujících kouzelníků.

Ohňový krab (Fire Crab)
Podoben velké želvě s dekorativním krunýřem. Místo výskytu: Fidži je přeměněno na rezervaci na jeho ochranu jak před mudly, tak i před kouzelníky, kteří  jejich krunýřů užívají jako nesmírně ceněných kotlíků. Je-li ohrožen, ze zadní částí těla vystřeluje plameny. Jsou vyváženi i jako domácí zvířata, ale jen na zvláštní povolení.

Okřídlený kůň (Winged Horse)
Známější jako Pegas existuje v mnoha plemenech po celém světě:

·         abraxaské - velmi silný obří plavák

·         aethonské - kaštanový hnědák oblíbený v Irsku a Británii

·         granijské - šedý a obzvlášť rychlý

·         thestralské - vzácné, vraník nadaný schopností neviditelnosti. Mnozí kouzelníci věří, že nosí smůlu.

Majitel Pegase je povinen v pravidelných intervalech koně začarovávat zastíracím kouzlem, stejně jako hipogryfa. Kdo by neznal Pegase, okřídleného koně, který je symbolem básníků, umělců a mnoha dalších. Pegas bývá zobrazen jako sněhově bílý kůň s křídly pokrytými ptačím peřím rovněž bílé barvy. Popisy pegasova zrození jsou velmi různá. Někteří říkají, že byl dítětem Poseidona a Kordon Medusy, jiní ale tvrdí, že se zrodil z krve Medusy, když jí Perseus usekl hlavu. Jako zobrazení bystrosti ducha, vysokého tvůrčího zanícení a básnických ambicí byl s oblibou používán jako renesanční motiv. Ve svém erbu ho nosila spousta šlechtických rodin. Majitel Pegase je povinen v pravidelných intervalech koně začarovávat zastíracím kouzlem, stejně jako hipogryfa.

 

Leprikón (Leprechaun)
Nebo také známý  jako ,,šprýmařík“, je inteligentnější než víla a méně zlomyslný než šotek, rarach nebo běhnice - přesto je velký nezbedník. Vyskytuje se pouze v Irsku, dorůstá asi 20 cm a je zelené barvy. Přestože umí mluvit, stejně jako kentauři netouží po změně statutu na "osobu". Rodí živá mláďata a na svou existenci s oblibou upozorňuje mudly a tak jsou v jejich literatuře stejně často, jako víla. Substance, kterou umí vytvořit vypadá jako zlato, ale po několika hodinách zmizí. Není znám případ, že by způsobili trvalou újmu člověku.

Rarach (Pixie)
Rarach je zloduch, který se objevuje všude kde je zlo. Pán zříceného hradu nebo jeskyně většinou o něm ví, protože mu rarach nabídne službu. Rarach je honosně oblečen a můžou se u něj vyskytovat i šperky. Přestože nemá křídla, umí létat. Nerad bojuje a dlouho pronásleduje své oběti, aby jim dělal naschvály. Poté, co něco udělá zmizí beze stopy a družina jen slyší odporný skřek ,který se dá nazvat jako smích. Nejčastějším výskytem je Cornwall.S rarachy jsme se mohli setkat v knížce Harry Potter a Tajemná komnata, kdy je studentům ukazuje profesor Lockhart, a jejich lumpárny dají pěkně zabrat nejen jemu, ale i samotným žákům.

Salamandr (Salamander)
Drobná ještěrka žijící v ohni a živící se plameny. Je jasně bílý, ale podle teploty ohně i modrý nebo rudý. Mimo oheň přežijí asi 6 hodin, jsou-li pravidelně krmeni pepřem, zůstávají však na živu pouze tak dlouho, dokud hoří oheň, ze kterého vzešli. Jeho krev má skvělé léčebné a rekonvalescenční účinky.

Sfinga (Sfinx)
Sfinga je stvoření, pocházející z egyptské mytologie. Sfingy se v Egyptě objevují všude, jedna z nejznámějších je v Gíze vytvořena přibližně před 2500 př.n.l. Můžeme ji ale také znát z Řecké mytologie, kde měla křídla. Zvlášť dobře známá je sfinga z řeckého bájesloví. Na zem ji seslala bohyně Héra, aby ztrestala thébského krále Láia, který unesl syna elidského krále Pelopa. Tato sfinga zastavovala poutníky na cestě do Théb a dávala jim hádanku:

Který tvor chodí ráno po čtyřech,
v poledne po dvou
a večer po třech nohou?

Všem poutníkům bylo dovoleno otočit se a bez odpovědi odejít. Každého, kdo odpověděl nesprávně sfinga rozsápala svými drápy. Jednoho dne k ní přišel mladý muž jménem Oidipus. On odpověděl správně na otázku: Člověk leze v dětství po rukou a po kolenou,v dospělosti chodí zpříma a ve stáří se opírá o hůl. Když byla sfinga takto přemožena, sama se vrhla do moře, neboť jí osud určil, že rozluštění hádanky nepřežije. Sfinga má lidskou hlavu na lvím těle a již více než tisíc let ji kouzelníci využívají k hlídání cenností a tajných úkrytů. Sfinga se vyskytla ve čtvrtém díle, byla součástí třetího a zároveň posledního úkolu turnaje Tří kouezlníků. Zatarasila cestu a projít mohl jen ten, kdo správně odpověděl na její hádanku.

Tlustočerv (Flobberworm)
Silný hnědý červ až 30 cm dlouhý, který se prakticky nepohybuje. Žije ve vlhkých příkopech a je naprosto nezajímavý.

Troll
Trollové patří mezi jedny z nejpopulárnějších nižších mytologických bytostí, které celému světu dodala severská mytologie. V té nejrozšířenější formě jde o hloupé, ba přímo tupé nebezpečně silné obry, kteří vylézají po setmění a loví lidi, ale není to jediná možnost. V jihoskandinávských pověstech existují například trollové lidem podobní, na druhý, trochu pozornější pohled někdy rozeznatelní podle ocasu. Nemají ho však všichni a každý takto obdařený ho skrývá pod oděvem. Existují lesní trollové, mořští trollové a trollové z kopců. Někteří trollové se umí učinit neviditelnými a létají ve větru. Když v severských lesích ucítíte vůni připravovaného oběda, někde poblíž je trollí kuchyně. Tu a tam mění své děti za lidské, jsou zkušenými zloději a majiteli zlatých pokladů. Bojí se oceli a zvuku kostelních zvonů. Troll byl součástí prvního dílu knížky, kdy byl profesorem Quirrelm (nebo spíše Lordem Voldemortem) vpuštěn do školy, dostal se na dívčí toalety a tady jej zneškodnil Harry společně s Ronem, aby zachránili Hermionu.



Trpaslík (Gnome)
Běžně se vyskytující zahradní škůdce, který se nachází na celém území severní Evropy i Severní Ameriky. Dorůstá 30 cm, má neúměrně velkou hlavu a tvrdé, kostnaté nohy. Zbavíte se jich buď dlaždičounem, nebo je roztočíte ve vzduchu, až se mu zamotá hlava a pak jej přehodíte co nejdál přes zeď. S trpaslíky se můžeme setkat v kapitole, kdy se jich Weasleyovi společně s Harrym pokouší zbavit ze zahrady kolem Doupěte.

Třaskavec (Erumpent)
Velké šedé africké zvíře, obdařené obrovskou silou. Dosahuje váhy až 1 tuna a z dálky je možno si jej splést s nosorožcem. Tlustá kůže odpuzuje většinu kouzel. Rodí vždy jen jedno mládě. Obvykle není útočný, ale je-li vyprovokován, následky jsou katastrofální - roh prorazí COKOLIV a vstříknutí tekutina je výbušná. Populace není početná, protože samci se v období páření často vyhazují do vzduchu. Rohy, ocasy a výbušná kapalina se užívají k přípravě lektvarů - patří mezi obchodovatelné zboží skupiny B - nebezpečné a podléhající přísné kontrole.

Víla (Fairy)
Drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí a je využívána kouzelníky především k dekoraci. Žije v lesích na pasekách a je vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců (např. auguroni). Má hašteřivou povahu, ale protože je velmi marnivá, zkrotne, má-li posloužit jako ornament, kde vyniknou její nádherná motýlí křídla. Víla neumí mluvit. Rozmnožuje se kladením vajec.


 

Vlkodlak (Werewolf)
V angličtině Werewolf, znamená muž-vlk. Představa, že se lidé za přispění démonů a určitých podmínek, především pod vlivem úplňku mohou proměňovat ve vlky, vznikla už v antice. Dosvědčují to mimo jiné některá místa v Ovidiových Proměnách. V západní Evropě, ve Skandinávii a ve slovanských zemích byla

víra na vlkodlaky spojena s vírou v upíry. Z období středověku se dochovaly četné knihy o magii, popisující lidskou proměnu ve vlka přiložením kouzelného opasku nebo natřením kouzelnou mastí, většinou po svlečení oděvu ve volné noční přírodě. Vlkodlak se podle pověr živí krví a syrovým masem, mnohdy lidským, což mu dodává nejen mimořádnou sílu, ale nadpřirozené schopnosti. Další teorie říká, že se lidé mohou ve vlkodlaka proměnit jedině v případě, že je jiný vlkodlak pokouše. Dosud není znám účinný lék, třebaže v posledních letech pokroky ve výrobě lektvarů dokáže utlumit nejhorší příznaky. Jednou měsíčně, za úplňku, se jinak zcela zdravý kouzelník nebo mudla mění ve vražednou bestii, která dává lidské kořisti přednost před jakoukoliv jinou. Myslím, že tady není třeba dodávat, kde jsme se v knížce mohli s vlkodlakem setkat. (Remus Lupin, Šedohřbet).